Věřím, že většina z vás už pravděpodobně ví, že podle doporučení WHO i EFSA zůstává kojení významnou součástí výživy i vztahu mezi dítětem a matkou i po šestém měsíci – a může pokračovat až do dvou let věku či déle, pokud to oběma vyhovuje.
Přesto však může nastat situace, kdy dítě zjevně upřednostňuje mateřské mléko na úkor pevné stravy. Rodiče se pak přirozeně ptají, zda není právě kojení důvodem, proč jejich dítě nejí „dost“.
Z hlediska odborných doporučení (WHO, EFSA) není prodloužené kojení samo o sobě rizikové. Naopak – při vhodném zavedení příkrmů může být součástí zdravého vývoje až do dvou let věku a déle. Potenciální obtíže však nastávají tehdy, pokud se kojení stává náhradou výživy místo toho, aby bylo (po prvních narozeninách dítěte) už jen doplňkem.
Platí totiž, že od šesti měsíců už mateřské mléko samo nestačí jako jediný zdroj živin – především kvůli potřebě železa a dalších mikronutrientů. Dítě tedy potřebuje začít jíst pevnou stravu – ne kvůli tomu, abychom odstavily, ale kvůli novým výživovým nárokům.
Proč je nemléčná strava důležitá
Jinak řečeno – kolem šestého měsíce věku přestává být mateřské mléko dostatečným zdrojem některých klíčových živin, zejména železa. Pokud dítě i nadále přijímá výlučně nebo téměř výlučně mateřské mléko, zvyšuje se riziko sideropenie (zejména u dětí narozených matkám s nízkým zásobením železem, předčasně narozených nebo s rychlým růstem). Tady ale nechci zacházet do podrobností a strašit. Navíc si myslím, že vyjádřit se o anemii z nedostatku železa by měli spíše lékaři.
Zároveň se ale objevuje i riziko nedostatečného příjmu energie a některých dalších mikronutrientů. Pro zdravý růst a rozvoj je v tomto období zásadní zahájit pravidelné nabízení pestré, výživově hodnotné a věkově přiměřené pevné stravy, a to bez ohledu na to, zda je dítě i nadále kojeno.
Kdy je kojení problém?
Za prvé, je to problém, když vy cítíte, že je to problém.
Pokud tedy matka vnímá, že je kojení pro ni vyčerpávající, zahlcující nebo že narušuje její vztah k dítěti, je legitimní situaci řešit – i v případě, že dítě objektivně prospívá.
Když je kojení nejen subjektivní problém
Kojení samo o sobě není problémem tehdy, pokud dítě jí s chutí, přijímá pestrou stravu a po jídle se ještě nakojí.
Potíže nastávají ve chvíli, kdy je mateřské mléko dlouhodobě jediným zdrojem zasycení, zklidnění i sociální interakce, a dítě jinou formu jídla opakovaně odmítá.
Typickými znaky, že „je toho kojení moc“ mohou tedy být:
– výrazná preference kojení před jídlem, a to i při hladu,
– stagnace růstu nebo nedostatečný váhový přírůstek,
– vyčerpání matky,
– systematické odmítání pevné stravy, zatímco kojení je přijímáno kdykoli a bez výhrad
V případě, že dítě neprospívá či růst stagnuje, je samozřejmě namístě konzultovat pediatra, aby se vyloučilo, zda za odmítáním jídla nestojí již přítomná anémie z nedostatku železa nebo vitaminu B12, reflux, dysfagie či jiné zdravotní příčiny, které mohou objektivně vyvolávat neochotu jíst.
A teď to jádro pudla…
Když tedy dojdete do bodu „cítím, že je to problém“ nebo objektivně existují obavy o prospívání dítěte, přitom zdravotní příčiny byly vyloučeny, tak je potřeba něco změnit. A ne, odstav, za mě, není řešení.
Radikálním odstavem spíše jen dojde k narušení důvěry ve vtahu matka-dítě. Rodič má určovat co, kdy a kde se nabízí, batole rozhoduje jestli a kolik sní. „Zákazem“ kojení matka přebere část odpovědnosti, která přísluší dítěti – rozjíždí se boj o kontrolu u stolu (podrobněji ve webináři „S batolaty u rodinného stolu“) , často dokonce klesá příjem stravy nebo se zhoršuje spánek i chování dítěte.
A pokud byste chtěli zkusit tzv. kontrolní strategie („nejdřív oběd, pak prso“), tak ty (také) velmi pravděpodobně povedou spíše k protitlaku: batole úmyslně jí méně, ignoruje vlastní signály hladu / sytosti a rozvíjí selektivní stravování, někdy až poruchu příjmu potravy.
Pamatujte, že batole stále zdokonaluje žvýkání, koordinaci jazyka a zvládání náročnějších textur. Radikální odstavení může zafixovat nedůvěru k novým pokrmům a oddálit přijetí složitějších chutí či konzistencí. Jednoduše – ukončením kojení řešíme symptom, nikoli příčinu.
Co tedy pomáhá?
Zmínila jsem, že rozhodně ne nátlak v duchu „nejdřív oběd, pak prso“, ani neustálé nabízení alternativních jídel k tomu, co jsme původně nabídli jen proto, „aby aspoň něco snědlo“. Naopak – osvědčený a bezpečný postup vychází ze struktury, předvídatelnosti a důvěry.
1. Zaveďte pravidelný režim
Velmi velmi velmi často režim rodiče podceňují. Takže – ideálně 3 hlavní jídla a 2 až 3 svačiny denně. Jídlo má probíhat v klidu, v přibližně stejnou denní dobu, u stolu – bez rozptylování a bez tlaku (žádné pobízení, ukecávání, citové vydírání,…). Batole si tak zvyká, že příležitost se najíst přijde vždy znovu. Zároveň se učí rozpoznávat, že jídlo není náhodná reakce na nepohodu, nudu, frustraci atd, ale přirozená součást dne.
2. Nabízejte známé i nové potraviny dohromady
Na stole by mělo být vždy aspoň jedno jídlo, které dítě bezpečně zná a běžně jí (tzv. „jistota“). K tomu přidávejte nové potraviny či pokrmy ale bez jakéhokoliv vašeho očekávání (o neutrální expozici jsem něco psala v kanálu vysílání na Instagramu).
Dítě se tak učí, že u jídla je bezpečno. Nemusí jíst všechno, ani ochutnat všechno. Staćí se dívat, dotknout se, pozorovat ostatní…To je vývoj.
3. Dítě rozhoduje, jestli a kolik
Vy určujete, co je na stole. Dítě rozhoduje, jestli vůbec něco z toho sní a kolik z toho sní.
I batole má právo odmítnout. Právě tato autonomie vede k větší ochotě vyzkoušet nové potraviny a pokrmy.
4. Kojení jako součást režimu, ne odpověď na všechno
Kojení není jen výživa – je to kontakt, blízkost, jistota. Právě proto může být náročné oddělit ho od všeho ostatního. Pokud ale máte pocit, že je kojení příliš časté nebo že si dítě nahrazuje pevnou stravu kojením, zkuste ho vědomě zasadit do denního režimu – jako malou svačinu.
A tady bych zmínila ještě jednu podstatnou věc a doufám, že moje slova nebudou nijak překroucena. Načala jsem to už u bodu 1, ale tam to asi nikoho dnes už neurazí, když se řekne, že není vhodné podporovat emoční jedení. Jenže když přijde řeč na kojení jako všelék na rozbité koleno, hněv, smutek, frustraci, ale i hlad, tak bývá oheň na střeše. Já kojení opravdu nikomu brát nechci a proto i opakuji – není důvod odstavovat, pokud vám to nevadí a dítě prosívá. Celý tento článek je ale o tom, že „to“ dítě nejspíš neprosívá.
Takže co? Dítě by se mělo naučit rozpoznat, kdy má hlad, kdy je unavené, frustrované, kdy potřebuje kontakt nebo se nudí. Pokud pokaždé nabídneme prso (nebo jakékoli jídlo viz bod 1), vzniká matoucí propojení mezi jídlem a emocemi. Dítě to samo o sobě neumí vyhodnotit vědomě – o to víc potřebuje, abychom mu pomohli jídlo zasadit do nějakého předvídatelného rámce. Proto je dobré udržovat vztah blízkosti a lásky i jinými způsoby než jídlem či prsem: mazlením, společným čtením, klidným „bytím“…
5. Dovolte dítěti jíst tolik, kolik potřebuje
Když dítě sní jen pár soust, bývá těžké zachovat klid. Mnoho rodičů má přirozenou tendenci jídlo odhadovat podle dospělých porcí – a pak snadno vznikne dojem, že dítě „nejí dost“.
Jenže to, co se nám může zdát jako minimální množství, je pro batole často naprosto dostačující. Pro představu: porce masa odpovídá velikosti dětské dlaně bez prstů, krajíc chleba zase velikosti dlaně i s prsty.
Systém porcí může posloužit jako orientační vodítko – neměl by se ale stát měřítkem tlaku (čím méně jí, jím více ho budu přesvědčovat) nebo hodnocení (To je všechno? Vždyť jsi skoro nic nesnědl!“, „Podívej na brášku, ten už má prázdný talíř.“) . Důležitější než objem jednoho jídla je pravidelnost, pestrost a klidné prostředí bez pobízení. Potřeby batolat jsou proměnlivé a přirozeně kolísají – někdy sní jen přílohu, jindy maso, jindy zase jen ovoce. I to je v tomto věku naprosto normální a předvídatelné.
6. Buďte trpěliví a konzistentní
Není potřeba měnit celý váš dosavadní systém po třech dnech. Struktura a důvěra se budují časem. Pokud dítě dlouhodobě nejí, ale má zajištěnou příležitost, podporu a bezpečí, většinou se k jídlu spontánně vrátí.
A malá rada nakonec. Vlastně dvě.
První – Pokud máte pochybnosti, můžete si vést záznamy o tom, co a kolik dítě snědlo. Někdy to pomůže srovnat vlastní „optiku“. A pokud ne – můžete je probrat s odborníkem.
A druhá – nezapomínejte na sebe. Pokud vnímáte, že je kojení častější, než je pro vás únosné, nebo že dítě odmítá jídlo navzdory všem snahám, je v pořádku situaci začít řešit. Vaše hranice jsou stejně důležité jako apetit vašeho batolete.
P.S.: Všechny tyto principy – struktura, předvídatelnost, důvěra – tvoří základ nového diáře „Každý den je nový začátek 2026“, který jsem napsala spolu s Ing. Adélou Šikovou alias @babyfoodbyadela
Pokud chcete mít praktické rady, recepty a podněty na celý rok přehledně na jednom místě, mrkněte na právě spuštěný předprodej.
→ Mrknout na diář (nově i náhled vnitřku)