O cukru slyšíme každý den – někdo ho démonizuje, jiný hledá „zdravější alternativy“. Co si (ne)máme představit pod pojmem „cukr“? Čím je lepší sladit? A proč odborníci varují před volnými cukry, i když na obalu výrobku svítí nápis „bez přidaného cukru“?
Přirozeně obsažené vs. přidané vs. volné cukry
Přirozeně obsažené cukry jsou součástí celé potraviny – například laktóza v mléce nebo fruktóza v celém ovoci. Dítě je přijímá společně s vlákninou, vitaminy a minerálními látkami.
Přidané cukry jsou ty, které do jídla přidá výrobce nebo rodič – bílý, třtinový, kokosový cukr, sirupy nebo med.
Volné cukry zahrnují nejen přidané cukry, ale i cukry přirozeně přítomné v medu, sirupech, ovocných šťávách, koncentrátech a také v ovocných pyré. Tento pojem používají WHO a ESPGHAN proto, aby odlišili cukry, které se v těle vstřebávají rychleji a postrádají výhody spojené s konzumací celých potravin – například vlákninu, strukturu a vyšší sytivost, kterou přináší ovoce nebo zelenina v přirozené podobě.. EFSA pracuje spíše s pojmy „přidané“ a „celkové cukry“, ale závěr je podobný: jejich příjem by měl být co nejnižší.
Co doporučují odborníci
U kojenců do 1 roku není žádná nutriční potřeba volných ani přidaných cukrů a např. ESPGHAN doporučuje jejich úplné vynechání. U batolat a starších dětí WHO doporučuje, aby příjem volných cukrů nepřekročil 10 % denní energie, ideálně aby byl ještě nižší (pod 5 %). EFSA navíc upozorňuje, že bezpečný horní limit nelze stanovit, a proto by měl být příjem přidaných cukrů co nejnižší
Pro představu:
– 1 kapsička (90 g) = 10–12 g cukru
– 200 ml džusu = 18–20 g cukru
– 1 dětská sušenka / „brumík“ = 8–10 g cukru
Stačí tedy jedna kapsička a sušenka a dítě už se pohybuje blízko denního doporučení. Proto je lepší, aby sladké zůstalo spíš občasnou radostí než každodenním zvykem.
Ovocné kapsičky a kojenecké kaše „bez přidaného cukru“
Za toto asi dostanu bídu, ale ... Ovocné kapsičky často obsahují (nebo jím přímo jsou) ovocné pyré či koncentrát – tedy zdroj volných cukrů. Výzkumy ukazují, že i výrobky označené jako „bez přidaného cukru“ jich mohou mít vysoký podíl. Problém je nejen v množství cukru, ale i ve formě: ovoce je nejprve jemně rozmixované a pak tepelně ošetřené, aby vydrželo dlouhé skladování. Při tomto zpracování se mění fyzikální vlastnosti vlákniny – je rozrušená do velmi jemné konzistence. Když dítě kapsičku vysaje přes pítko, obejde se žvýkání, energie se rychle vstřebá a pocit sytosti je slabší. Dítě si navíc snadno zvyká, že sladká chuť je normou. ESPGHAN k tomu dodává, že evropská legislativa nevyžaduje povinné uvádění obsahu volných cukrů, a rodič tak jejich skutečné množství z etikety většinou nepozná.
Podobně i některých průmyslových kaší – například ty s přídavkem ovocných koncentrátů – představují zdroj volných cukrů. U kaší vyrobených z enzymaticky hydrolyzovaného škrobu sice nejde formálně o volné cukry, protože se nevkládají zvenčí, ale technologickým procesem se část škrobu rozštěpí na kratší řetězce (maltodextriny – oligosacharidy různé délky) a dále například na maltózu či glukózu. Tyto jednodušší sacharidy se v těle vstřebávají mnohem rychleji než původní škrob. Prakticky to znamená, že kaše působí sladce, zasytí na kratší dobu a celkový příjem energie může být vyšší, než kdyby dítě dostalo kaši z neštěpeného obilného zrna. Z hlediska výživy malých dětí je proto vhodné s nimi zacházet obezřetně – jako s produktem, který se může hodit příležitostně, ale není ideální pro každodenní podávání.
Je ale dobré rozlišovat, v jaké podobě ovoce dítě dostává. Celý banán, i když ho doma jen rozmačkáte vidličkou, si zachovává buněčnou strukturu a vlákninu v relativně neporušené podobě. Ta zpomaluje vstřebávání cukrů a podporuje pocit sytosti. Pokud banán rozmixujete, část buněk se sice naruší, ale vláknina stále funguje a efekt zpomalení trávení přetrvává. U průmyslově vyráběných ovocných pyré nebo kapsiček je situace jiná – intenzivní mixování, homogenizace a tepelná úprava buněčnou strukturu naruší mnohem výrazněji. Odborné instituce (např. WHO, SACN či ESPGHAN) proto uvádějí, že cukry v ovocném pyré a smoothies se často řadí mezi volné cukry, protože jsou metabolicky dostupné podobně jako u šťáv a koncentrátů. To ale neznamená, že úplně všechny sacharidy v pyré jsou volné – část zůstává navázaná v mikrostruktuře dužniny. Pro rodiče je však klíčové vědět, že domácí banán nebo jiné ovoce v přirozené podobě je z hlediska sytivosti a výživové hodnoty vždy vhodnější volbou než kupovaná kapsička.
Nápoje, žvýkání a sytost
Podobně tak i slazené nápoje a ovocné šťávy nezasytí stejně jako stejné množství cukru v pevné potravě. Proto často vedou k potřebě dalšího jídla a tím pádem i vyššímu energetickému příjmu. Když dítě jí celé ovoce, musí ho žvýkat. Mechanické zpracování a vláknina zpomalují vstřebávání a dávají tělu čas registrovat příjem energie. Pokud ale stejné množství cukru vypije v džusu nebo vysaje z kapsičky, proces žvýkání chybí a pocit sytosti je slabší, což má za následek, že dítě může chtít jíst dřív a ve větším množství, než by opravdu potřebovalo. Takže jak už jsem říkala – výsledkem může být vyšší energetický příjem, než dítě opravdu potřebuje. To jen tak na okraj, protože mým cílem dnes není mluvit o důsledcích a rizikách zvýšeného příjmu cukru a jeho ...
„Zdravé“ alternativy slazení: co od nich čekat
Datle, kokosový cukr nebo čekankový sirup mohou znít „přírodněji“, ale z pohledu výživy kojenců to zásadní rozdíl nepředstavuje. Celé datle obsahují cukry přirozeně vázané v dužnině spolu s vlákninou, která zpomaluje jejich vstřebávání. Pokud je rozmixujete doma, část buněčné struktury se sice naruší a cukry se stávají dostupnější, ale vláknina stále působí jako „brzda“ trávení. U průmyslově vyráběné datlové pasty, která vzniká lisováním, opakovaným mletím a často i tepelným zpracováním, je buněčná struktura narušena mnohem výrazněji – proto se cukry chovají podobně jako volné. Datlový sirup už vlákninu vůbec neobsahuje – jde o koncentrovaný roztok volných cukrů. A tak populární čekankový sirup sice přináší i inulin, tedy rozpustnou vlákninu s prebiotickým účinkem, ale zároveň zůstává zdrojem volných cukrů. Rozdíly mezi těmito „alternativami“ a obyčejným bílým cukrem jsou proto v praxi pro malé děti zanedbatelné.
Co si z toho odnést
- Dítě v prvních dvou letech nepotřebuje přidaný ani volný cukr. Sladkou chuť poznává přirozeně z ovoce a mléka.
- „Bez přidaného cukru“ neznamená „bez cukru“. Volné cukry se skrývají v džusech, kapsičkách, koncentrátech i některých instantních kaších.
- Nejlepší nápoje pro malé děti jsou voda a (mateřské či kojenecké) mléko. Slazené nápoje a džusy nechme mimo běžný repertoár.
- Sladké má být dezert a zpestření, ne základ jídelníčku. Sdílený koláč nebo sušenky jednou za čas jsou v pořádku; normou by to být nemělo.
Jak k tomu přistupovat v praxi
Velká část rodičů řeší: čím sladit? Bílým cukrem, třtinovým, kokosovým, jednorožím? Pravda je, že z pohledu výživy kojence se mezi nimi zásadní rozdíl neudělá. To, co hraje roli, není druh cukru, ale to, jak často a v jakém kontextu sladké nabízíme.
Pokud se na stole občas objeví sladká sušenka nebo kousek koláče, je to naprosto v pořádku. Když se sladké objevuje často, může se stát, že postupně zabírá prostor na talíři, který by jinak patřil potravinám důležitým pro správný růst dítě – zelenině, ovoci, obilovinám, luštěninám nebo potravinám bohatým na železo. Neznamená to, že by sladká chuť neměla mít v jídelníčku místo – spíš jde o to, aby nebyla tím, co dominuje každý den.
Děti si totiž snadno osvojují to, co se opakuje. Jestli pro ně svačina znamená pravidelně sladkost, přijmou to jako normu. Stejně snadno si ale mohou zvyknout, že svačina je ovoce, zelenina nebo kousek pečiva – a že sladké se objevuje spíš příležitostně, jako zpestření.
Nejde o rigidní zákazy. Dítě u stolu vidí, co jíme my, a přirozeně chce ochutnat. A je úplně v pořádku se s ním občas podělit o kousek bábovky, zmrzliny nebo sušenky. Důležité je, aby sladké nebylo hlavní složkou jídelníčku a aby dítě zároveň poznávalo přirozenou chuť pestrých potravin.
A příště si můžeme říct, jak to nastavit tak, aby se ze sladkého nestal ani strašák pro rodiče, ani posedlost pro děti 🙂
Často kladené otázky o cukru v kojeneckém období
Kdy a jestli vůbec sladit? A co med, datlový sirup apod.?
V prvních dvou letech není důvod cíleně sladit. Med navíc do 1 roku hrozí rizikem botulismu. Datlový sirup je volný cukr a metabolicky se chová jako bílý cukr. Celé datle volným cukrem nejsou, ale pokud je rozmixujete do pyré, už se do této kategorie řadí.
Když už, čím sladit a od kdy?
Je v zásadě jedno, zda použijete třtinový, kokosový cukr nebo rozmixované datle (ty často navíc kazí výslednou konzistenci, třeba takové bábovky, a chuťový zážitek je, no...nic moc) . Rozdíly jsou v nich malé a výživově nepodstatné. Sladké má být spíše příležitostné než každodenní zvyk.
Jak velkou roli hrají různé druhy sladidel – cukr, třtinový, med, sirupy?
Marketing je staví proti sobě, ale výživově jsou si velmi podobné. Všechny patří mezi volné cukry.
Náhražky – jsou lepší než běžný cukr?
Umělá sladidla nejsou pro kojence a batolata doporučovaná. O jejich dlouhodobém vlivu na děti víme málo.
Kdy se může zavést med?
Med nikdy ne dřív než po 1. roce života kvůli riziku botulotoxinu. I pak je to volný cukr, který má zůstat příležitostný.
Čokoláda – od jakého věku a proč je problém?
Čokoláda obsahuje cukr a látky z kakaových bobů – zejména theobromin a menší množství kofeinu. Tyto stimulanty mohou ovlivnit spánek a tím i chování dětí. Čokoláda i kakao tedy patří spíš k výjimečným „ochutnávkám“ než k běžné součásti jídelníčku batolat.
Chcete se v tom zorientovat ještě snadněji?
Pokud byste ocenili každodenní tipy, recepty a rady k výživě kojenců a batolat, mrkněte na náš nový Diář 2026. Je postavený tak, aby vás provázel celým rokem:
– nabízí inspirace k sezónním potravinám,
– bezpečnostní doporučení (blw, co, kdy a jak nabídnout),
– recepty na společná jídla pro celou rodinu,
– a také aktivity kolem vaření a společného stolování pro malé zvědavé ručičky podporující samostatnost.
Cílem diáře je ulehčit vám každodenní rozhodování o jídle a ukázat, že společné stolování může být radostí, ne zdrojem stresu.
👉 Najdete ho u nás na webu: jimespolecnebabyfood.cz
Použité zdroje
– WHO. Guideline: Sugars intake for adults and children. Geneva: World Health Organization; 2015. Dostupné z: https://www.who.int/publications/i/item/9789241549028
– EFSA NDA Panel. Tolerable upper intake level for dietary sugars. EFSA Journal. 2022;20(2):7074. doi: 10.2903/j.efsa.2022.7074
– Mis NF, Braegger C, Bronsky J, et al. Sugar in Infants, Children and Adolescents: A Position Paper of the ESPGHAN Committee on Nutrition. J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2017;65(6):681–696. doi: 10.1097/MPG.0000000000001733
– ESPGHAN Committee on Nutrition. Sugar Intake in Infants, Children and Adolescents (praktický přehled). 2018. Dostupné z: https://www.espghan.org/dam/jcr:9fdb9c21-494a-4237-9be7-303f68d8b0a2/2018_Sugar_Intake_in_Infants__Children_and_Adolescents.pdf
– Scientific Advisory Committee on Nutrition (SACN). Definition of free sugars for the UK. London: Public Health England; 2015. Dostupné z: https://www.dairyuk.org/wp-content/uploads/2018/12/SACN-1609-free-sugars.pdf
– Malik VS, Pan A, Willett WC, Hu FB. Sugar-sweetened beverages and weight gain in children and adults: systematic review and meta-analysis. Am J Clin Nutr. 2013;98(4):1084–1102. doi: 10.3945/ajcn.113.058362
– Mourao DM, Bressan J, Campbell WW, Mattes RD. Effects of food form on appetite and energy intake in lean and obese young adults. Int J Obes (Lond). 2007;31(11):1688–1695. doi: 10.1038/sj.ijo.0803667
– Le Révérend BJD, Edelson LR, Loret C. Anatomical, functional, physiological and behavioural aspects of the development of mastication in early childhood. Br J Nutr. 2014;111(3):403–414. doi: 10.1017/S0007114513002699
– Kolida S, Gibson GR. Prebiotic capacity of inulin-type fructans. J Nutr. 2007;137(11 Suppl):2503S–2506S. doi: 10.1093/jn/137.11.2503S
– Te Morenga L, Mallard S, Mann J. Dietary sugars and body weight: systematic review and meta-analyses of randomised controlled trials and cohort studies. BMJ. 2013;346:e7492. doi: 10.1136/bmj.e7492
– EFSA NDA Panel. Scientific Opinion on the safety of caffeine. EFSA Journal. 2015;13(5):4102. doi: 10.2903/j.efsa.2015.4102
– Tanzi MG, Gabay MP. Association between honey consumption and infant botulism. Pharmacotherapy. 2002;22(11):1479–1483. doi: 10.1592/phco.22.16.1479.33696
– Haszard JJ, Heath AM, Katiforis I, Fleming EA, Taylor RW. Contribution of Infant Food Pouches and Other Commercial Infant Foods to the Diets of Infants: A Cross-sectional Study. Am J Clin Nutr. 2024 May;119(5):1238-1247. doi: 10.1016/j.ajcnut.2024.02.030. Epub 2024 Mar 1. PMID: 38431120.