Proč je tak důležité, abychom jedli společně?
Existuje mnoho dovedností, které se děti učí už v ranném dětství pozorováním a napodobováním. Kromě jazykových a komunikačních dovedností (zvuky a první slova, fráze,…) či pohybových dovedností (chůze) se dítě takto učí i žvýkat, manipulovat potravinami či později i používat příbor.
Proč je důležité sdílet s dítětem stejné rodinné jídlo?
Díky tomu, že nás dítě může sledovat jak s konkrétní potravinou manipulujeme, jak si ji vkládáme do úst a jak ji žvýkáme, mu jdeme příkladem a usnadníme mu tak proces učení.
Navíc, jíst společně staví základy dobrých stravovacích návyků v rodině. Děti se učí imitací a pokud v rodině vládnou nezdravé zdravé stravovací návyky, dítě se je naučí, zda se nám to líbí nebo ne. Proto nedává smysl nabízet mu jiné pokrmy, které si myslíme, že jsou zdravější. Místo toho bychom, naopak, měli využít příležitosti a pokusit se o zlepšení stravovacích návyků celé rodiny.
Proč bychom o stravě a stolování neměli přemýšlet jen jako o zdroji energie a živin?
Pro spoustu autorů je mateřské mléko jen z 10% výživa. Zbylých 90% je o lidském teplu, afektu, poutě, bezpečí, lásce, imunitě, blízkosti, spojení, klidu, útěše, pokoji atd… Analogicky bychom tedy mohli říci, že příkrmy by měly být z 10% výživa a z 90% experimentování. Děti si hrají s potravinami, učí se o barvách, tvarech, teplotě, gravitaci, hmotnosti, texturách, vůni, chování se u stolu, atd. Proč omezit tuto širokou škálu příležitostí k naučení se něčeho nového pouze na zasycení?
Proč je lepší nabízet od začátku stravovaní kojencům velké kusy do ruky? Není lepší jim potravinu nakrájet na malé kousíčky, aby se neudusilo?
Čím větší – delší tím lépe! Myslíme si, že tím, že se dítěti nabízejí malé kousky, předcházíme dušení se. Je to ale naopak. Šestiměsíční miminko není schopné samo chytit do ručky malé kousky potravin a tak jim je často musíme dát do úst my, aby je „jedly“. Jenže vložení kousků do úst dítěte dospělým a ne ním samotným, zvyšuje možnost dušení se, protože motorika čelisti a jazyka ještě není tak dobrá, aby nimi v ústech dobře manipulovalo.
Mám se bát dávení a dušení pokud nenabízím dítěti kaše?
Dávivý reflex je ochranný reflex, bránící průchodu cizích objektů do dýchací nebo trávicí trubice. Díky dávivému reflexu miminko ví, že si vzalo nebo ukouslo moc velký kus. Pomozte mu pochopit tento reflex a naučit se ho zvládnout. Vždy udržujte klid, počkejte, pozorujte jeho reakci a nezapomeňte, že když kašle tak i dýchá (takže se nedusí). Na druhou stranu, bezpečnosti není nikdy dost a abychom předešli „nehodám“, nenabízejte miminku potraviny a pokrmy, které můžou zvyšovat riziko dušení (syrová mrkev, syrové jablko, celé hrozny,…). Každá potravina se může bezpečně připravit. Mrkev nebo jablko uvařte, udělejte v páře nebo upečte. Hrozny nakrájejte na čtvrtky atd.
Jak moc se musíme znepokojovat množstvím pokrmu, které dítě sní?
Stejně jako jsou kojené děti schopny autoregulace (ovládají množství přijatého mléka a dobu/čas/trvání kojení) jsou také schopné regulovat příjem tuhé stravy. Nespěchejte a netlačte dítě, aby jedlo. Podle WHO má mateřské mléko pokrývat ve věku 6–8 měsíců dvě třetiny celkového energetického příjmu a ve věku 9–11 měsíců stále lehce nad polovinu celkového energetického příjmu dítěte.
Musí dítě jíst všechno?
Dospělí nejí všechno. Skoro nikdo si neplánuje pokrm, podle toho, jestli už je to dva týdny, co nejedl zelí nebo špenát, nebo že ještě nikdy neochutnal, třeba, mořského ježka. Místo toho obvykle připravujeme pokrm podle potravin, které máme nejraději a které nám jsou dostupné. Tyto potraviny pak připravíme podle našich oblíbených způsobů vaření nebo receptů, ve snaze dosáhnout tak rozmanitou a vyváženou stravu. Pokud naše dítě systematicky odmítá jíst nějakou konkrétní potravinu, nic se neděje. Nezáleží na tom, jestli nechce jíst třeba papriku, budete namísto toho jíst jinou zeleninu. Pokud odmítne ochutnat hrušku, také se nic neděje, bude třeba místo toho jíst banány a jablka a hrušku ochutná až na pátý nebo desátý pokus. Naší povinností, jako rodičů, je dát dětem k dispozici široký, pestrý a zdravý sortiment potravin. A když nebude jíst jedno ve prospěch druhého, vždy přece budete jíst vyvážený pokrm, protože právě ten mu přece nabídneme.
Kdy je nejlepší moment pro nabízení příkrmu?
Pokud je dítě unavené nebo ve špatné náladě, nebude chtít jíst. Je tedy lepší ho nechat ať jí později nebo ať přeskočí dané jídlo. Stolování má být příjemnou chvilkou a nesmíme děti k jídlu nutit, když nechtějí. Když vidíte, že během jídla opakovaně hází všechno, co mu nabídnete, na zem, pravděpodobně se nám snaží říct, že je už z jídla unavené a chce už dělat něco jiného. K nabízení příkrmu vybíráme tedy moment, kdy je dítě odpočaté, v dobré náladě a nehladové. To znamená, že by mezi posledním spánkem s nakojením a nabídnutím stravy neměl být velký časový rozestup.
Máme se bát nepořádku a špíny?
Nabízet dítěti pokrm a potraviny tak, aby se krmilo samo sice může být někdy „špinavější“ než podávání kaší a pyré, ale to neznamená, že maminky, které dávají dětem kaše se zcela vyhnou skvrnám a nepořádku. Ušpiní toho téměř tolik dítě, které vyplivává a „prdí ústy“ zeleninovou kaši nebo hází lžičkou, jako dítě krmící se samostatně.
