Search
Close this search box.

Lžičkujeme společně: Průvodce prvními sousty vašeho miminka

Možná vás překvapuje, že zrovna u mě na blogu nacházíte článek o krmení lžičkou. Ano, je pravda, že se věnuju prakticky výlučně zavádění pevných kousků do jídelníčku kojenců a batolat. Mým cílem ale už není jen a pouze šíření filosofie baby-led weaning, ale hlavně společného stolování (o jeho výhodách píšu v knize „Jíme společně“ a i v tomto článku), protože přece  #jimespolecne  🙂

Než se pustím do té praktičtější části, chtěla bych na začátek připomenout, že 

  1. U zdravých a prospívajících kojenců se prvních 6 měsíců života doporučuje výlučné kojení. O jeho výhodách se můžete dočíst třeba zde.
  2. Přikrmování, nebo lépe řečeno, způsob (ať jde o lžičku nebo BLW) jakým přikrmujeme, by měl být odpovědný a citlivý, tak jak to definuje i WHO v doporučeních pro kojené děti z roku 2003nekojené děti z roku 2005 a posledně to zdůrazňuje i ve svém nejaktuálnějším doporučení z roku 2023
  • Kojence krmíme a starším dětem, které se krmí samy, s jídlem pomáháme a jsme ohleduplní k jejich potřebám a projevům hladu či sytosti; 
  • Nabízíme přikrmí či potravinu pomalu a trpělivě, podporujeme dítě v jídle, ale nikdy nenutíme; 
  • Pokud dítě odmítá většinu pokrmů, je vhodné experimentovat s různými kombinacemi potravin, chutí, textur; 
  • Vyhýbáme se rozptylování kojence během jídla; 
  • Doba přikrmování má být projevem vzájemné lásky a také příležitostí k učení, kdy k dítěti mluvíme a zároveň udržujeme oční kontakt.

3. Jídelníček kojence by měl být podle WHO od samého začátku rozmanitý a měl by zahrnovat aspoň pět skupin potravin z osmi denně  [ 1)obiloviny 2)kořeny a hlízy 3)luštěniny 4)ořechy a semena 5)mléčné výrobky 6)vejce 7)ryby, drůbež a maso 8)zelenina a ovoce]. Zároveň se snažíme o zahrnutí 5 základních chutí do jídelníčku.

Tak a teď už se můžeme pustit do té praktičtější části

Než začnete s krmením vašeho miminka lžičkou, aspoň pár dní předem, vám doporučuji se zamyslet nad tím, jak vy, dospělí, jíte lžičkou 🙂

  1. Jak moc „naširoko“ otevíráte ústa, když si vkládáte lžičku do úst?
  2. Jak hluboko do úst si lžičku vkládáte?
  3. Vkládáte si lžičku do úst přímo, rovně nebo pod nějakým úhlem, nebo ze strany? 
  4. Kde je špička vašeho jazyka při jezení lžičkou?
  5. Vykonávají vaše rty nějakou „činnost“?

Když jsem tento článek začala zpracovávat, pobídla jsem k tomuto zamyšlení i moje sledující na Instagramu a přišly celkem zajímavé odpovědi…

A od Míši Kačírkové Voltrové alias @detska_fyzio_mama jsem k tomuto tématu dostala tip na další mini aktivitu pro vás. Zkuste se nechat nakrmit od vašeho partnera/ky. Ale ne jen jednu lžičku narychlo v kuchyni, ale ať vás nakrmí třeba jedním jogurtem zatímto sedíte v pohodlném polo-lehu na gauči. Ať vám to poslouží jako taková reflexe k tomu, jak krmit a taky jaké tempo krmení volit, hehe 🙂

Když už je konečně řada na krmení vašeho miminka:

Poloha

Začínáme-li s příkrmy v 6. měsíci a dítě ještě nesedí, dejte si záležet na tom, aby miminko bylo krmeno ve STABILNÍ A SYMETRICKÉ POLOZE. To znamená, že bude mít v jedné rovině hlavičku, krk i trup a ani nebude padat do strany (v polohovacím lehátku je možné si pomoci třeba srolovanými ručníky po stranách, pod ramínky, ale nikoliv až přímo pod ně, aby se dítě cítilo stabilněji). Pozor si dávejte u balančních lehátek, aby se miminko během jídla nehoupalo! Při krmení je zajistěte a zabrzděte! Opět od fyzioterapeutky Míši mám několik dalších tipů k polohování miminka:

  • je možné krmit i v autosedačce, do kterého miminko jakoby hezky „zapadne“ (což pomůže zmiňované stabilitě). Díky tomu se vyhneme kupování jakéhokoliv lehátka (o nebezpečí nadužívání lehátek píše Míša zde), který využijete 2-3 měsíce, než si miminko sedne.
  • je možné miminko držet i v náručí (tady si dávejte pozor i na tu symetrii 🙂 )

Nikdy nekrmte miminko v leže (to platí i krmení mlékem z lahvičky)! Jde o velmi rizikovou polohu, hrozí nebezpečí dušení.

K miminku se posaďte tak, abyste byli s miminkem tváří v tvář. Tedy aby miminko nezaklánělo hlavičku při pohledu na vás, opět takto můžeme zvýšit riziko dušení a zároveň znesnadňujeme polykání.

Lžička

Vybírejte lžičku tak, aby byla dost úzká a miminko nemuselo otevírat ústa do široka (často pro ně docela náročné stran rozvíjející se orální motoriky a zároveň velmi nekomfortní a nepříjemné) plus by neměla být hluboká. Z příliš hluboké lžičky miminko nebude schopné svými rty jídlo stáhnout (to nedovede jednoduše ani dospělý). Potom máme tendenci lžičku naklánět, aby z ní jídlo stékalo a miminko u toho musí zaklánět hlavičku. Tím dochází i k protahování krku a to, jak už možná tušíte, zvyšuje riziko dušení[2].  No a v této pozici skoro jistě dojde i k otírání lžičky o dásně nebo patro. A toto vůbec, ale vůbec nechceme!

Při krmení miminka lžičkou nám jde o aktivní účast miminka, konkrétně jeho čelisti, rtů a jazyka, díky čemuž, mezi jiným, pomáháme budoucí dobré výslovnosti. Nevím už, u kterého autora jsem to četla, ale moc se mi líbilo srovnání, že krmení by mělo být jako tanec dvou lidí, tedy že je důležitá aktivní účast obou stran a jejich dobrá synchronizace 🙂

Nevhodný způsob krmení
Tip na vhodnou lžičku

 První ochutnávání

Začněte tím, že lžičku namočíte do příkrmu. Představte ji miminku – tedy mu ji ukažte, dejte mu čas, aby ji zaregistrovalo, aby přitáhla jeho pozornost. Nechte miminko, aby příkrm nejdřív ochutnalo tím, že mu lžičku podáte k olíznutí, nebo mu ní lehce „ušpiníte“ rty. Sledujte jeho reakci a nechte se ním vést. Rozhodně na něj nespěchejte. 

Krmte miminko tak „rychle“ nebo tak „pomalu“, jak si žádá. Doporučuji, abyste u toho jedli i vy sami. Samozřejmě lžičkou. Nejenže tím modelujete, jak ze lžičky jíte vy a miminko se bude snažit o kopírování vašeho chování, ale také tím zpomalíte vaše tempo krmení miminka. Je žádoucí spíš pomalé tempo, než rychlé a bohužel často i uspěchané 🙁 Některé děti můžou mít tendenci tempo urychlovat, pravděpodobně protože jsou zvyklé na rychlý tok mléka z lahve, nebo i z prsu. V tom případě zkuste vaše miminko nějak zpomalit, třeba mluvením na něj mezi jednotlivými sousty, aby mozek měl dost času na to, aby zaregistroval plný žaludek a samozřejmě taky proto, aby dítě mělo dost času na vnímání pokrmu v ústech (jeho chutě, konzistence, teploty,…) a BEZPEČNÉ polykání.

Nechte miminko, aby si lžičku od vás vzalo, bude-li chtít. O tom, jak je důležité, aby dítě poznalo i hmatem, co jí, jsem i tady na blogu nebo na sítích mluvila několikrát.[3]

Technika krmení

Nerada bych v tomto článku zacházela do velkých podrobností o tom, jak moc správná technika krmení (ne)může ovlivnit výslovnost. O tom si můžete přečíst třeba zde. Já bych jen ráda zopakovala, že bychom se měli zaměřit na to, aby dítě postupně co nejaktivněji používalo své rty a trénovalo vertikální (nahoru-dolů) pohyby jazyka[4].

Já se teď zaměřím na samotný „způsob“ krmení. Pamatujete si, jak jsem vám v první části článku doporučovala zamyslet se nad tím, jak jíte vy?

  1. Naberte trochu pokrmu na lžičku (opravdu jen přiměřeně, naberete-li pokrmu moc, dítě s takovým soustem nebude nejspíš umět pracovat) a než miminku lžičku vložíte VE VODOROVNÉ POLOZE do úst, myslete na to, jak hluboko si ji vkládáte VY, když jíte lžičkou. Lžičku tedy vložíte přiměřeně hluboko do úst tak, že spodek lžičky zároveň lehce „opřete“ o spodní ret a špičku jazyka.
  2. Teď čekejte 🙂 Dejte miminku čas, aby ústa zavřelo a zkusilo obsah lžičky lehce „vysát“. Časem, díky zlepšující se orální motorice začne pokrm ze lžičky stahovat svými rty. To samozřejmě nebude ze začátku dokonalé. Čím mladší dítě, tím více jídla na lžičce nechá, protože rty se ještě neumí pohybovat nezávisle na čelisti tak dokonale, jak to umí ty naše. Poté, co miminko pusinku zavře, vytáhněte lžičku z úst (OPĚT VE VODOROVNÉ POLOZE, NIJAK LŽIČKU NENAKLÁNĚJTE, aby nedošlo k výše zmiňovanému zaklánění hlavy). 

Jen tak pro zajímavost – znáte takové to „mmmm“ jako znak toho, že nám něco chutná? Odkud to asi máme? Žeby byl původ v našich prvních soustech 🙂 ?

Tady na tomto videu můžete vidět, jak na začátku pečující osoba krmí dítě tak, že lžičku naklání. Všimněte si, že u toho dítě vlastně rty vůbec nepoužívá a navíc musí zaklánět hlavičku.  Poté ji terapeutka navede, poradí ji lžičku vkládat do úst rovně a lehce zatlačit na jazyk. U poslední lžičky si už můžete všimnout i zapojení rtů.

Proč je nevhodné krmení lžičkou, u kterého otíráme lžičku o dásně nebo o rty?

Protože tímto miminku pokrm zůstane za dásněmi a na patře a aby se toho zbavilo, začne na to jazykem tlačit. A jídlo tak vytlačí ven. Tento pohyb jazykem ale jen prodlužuje existenci tzv. vypuzovacího reflexu, který by měl ve věku mezi 6-12 měsíců vymizet a miminko by se mělo učit vůli kontrolovaným pohybům jazyka. Takže umisťováním pokrmu na tuto zónu tento proces narušujeme 🙁 , to zaprvé. Zadruhé, nejde o efektivní krmení, protože vlastně většina pokrmu skončí mimo žaludek (o tom, jak na efektivní krmení pevnými kousky mluvím v zde)

  • Nestresujte se, pokud miminko, i navzdory správné technice, trošku pokrmu z pusinky vytlačí a až poté zbytek polkne. Je to normální, protože vypuzovací reflex nezmizí ze dne na den (k sání z prsu nebo z lahvičky ho miminko potřebovalo). Chce to jen trénink 🙂
  • Na závěr ještě jedna důležitá informace. Když se vám miminko během krmení ušpiní, neutírejte mu ani mu neseškrabujte každou kapičku příkrmu z obličeje! Na Instagramu jsem jednou díky dotazu Adély alias @babyfoodbyadela toto řešila a k tématu se vyjádřila i speciální pedagožka – logopedka Kateřina Vespalcová a dětský ergoterapeut Dan Stříbný. Ten k tomuto tématu má na svém profilu i několik dalších příspěvků.

Nevím, jestli jste dočetli až sem, ale pokud ano, doufám, že vám článek bude k užitku. A pokud se vám navíc i líbil, budu moc vděčná za jeho sdílení. 

Napadá vás, ještě něco k tématu? Máte nějaké otázky? Dejte mi vědět dole v komentářích.


[2] Pro lepší pochopení si to zkuste sami. Zakloňte hlavu a v této poloze zkuste polknout. Je to příjemné?

[3] Receptory kůže jsou klíčovými spojeními mezi mozkem a naším vnímáním okolního světa. V kůži (a nejen na rukách!) jsou různé typy nervových receptorů, které vnímají různé podněty jako tlak, teplotu, dotek nebo bolest. Když se dítě dotýká pokrmu rukama (nebo si ho rozmazává po obličeji 🙂 ), tyto receptory jsou zapojeny do procesu vnímání potraviny. Tím, že dítě cítí texturu, teplotu a konzistenci jídla, tyto receptory posílají signály do mozku, který interpretuje všechny informace o pokrmu. Takto pomáhá vytvářet spojení mezi pocity v kůži a samotným jídlem. Toto spojení je důležité, protože pomáhá vytvářet vzájemný vztah mezi tím, co dítě cítí na svých rukách a jaké jsou jeho pocity při zkoumání jídla. Tato nervová propojení jsou součástí procesu, jak si dítě vytváří představu o potravině a jak se učí reagovat na různé vjemy spojené s jídlem.

[4] Je žádoucí, aby dítě přešlo na tzv. zralý způsob polykání (jako my dospělí). Doteď, tedy do cca 6.měsíce, u miminka převažoval pohyb jazyka dopředu-dozadu. 

[5] Existují i jiné způsoby krmení, ale už jde o terapeutické techniky, využívané u dětí s nějakými menšími nebo většími komplikacemi, které vyžadují modifikaci toho postupu.

8 komentářů

  1. čtu už tak 20 článek jak to dělat nebo nedělat, jelikož su zoufalá… ani jeden nepojednává o tom co dělat s dítětem, který tu pusu prostě neotevře ani za zlatý prase (připravený je). líbí se mi i ty hlášky „neotirat kapičku z obličeje“… můžu vám vyfotit jak vypadá dítě, který neotevře pusu a tu kapičku byste všichni hned přehodnotili (musí jít do naha před jídlem, jinak můžu všechno vyhodit aneb mrkev nevypereš). takže bych spise články o nezvládání techniky ocenila kdyby někdo napsal článek o realitě – když to prostě nejde protože na tohle nikdo nikde návod nenapíše. a ne nepíšu to po 3 dnu příkrmů, ale po měsíci a máme progress asi tak 3 pootevření pusy (asi tak na 1cm) z celého jídla což není žádný progrese. děkuji

    1. Dobrý den, Tess
      To mě mrzí, že se vám nedaří. Asi máte pocit, že jste docela v patové situaci. Konzultovala jste situaci s pediatrem? Těžko můžu radit „jak na to“, když nevím, jaké byly vaše začátky. Nemám informace o tom, v jakém věku jste začali, které znaky připravenosti miminko splňovalo, jestli nabízíte s dostatečným odstupem od kojení, jestli tím nahrazujete kojení nebo kojeneckou výživu, motorickou zralost dítěte a případná opoždění ve vývoji, jeho povahu (některé děti prostě lžičku neakceptují a rodiče jsou „donuceni“ k nabízení jídla do ruky), jestli na začátku nedošlo k narušení důvěry (typicky u dětí, kterým je lžička vkládaná do úst v době, kdy ještě nedokáže odmítnout), jestli neexistuje nějaké omezení v rámci orální motoriky, v jaké pozici je mu jídlo nabízeno…Těch otázek je hrozně moc a obávám se, že na dálku vám nebude schopný pomoci žádný odborník. Vím ale, že třeba ergoterapeutka Jitka Ludvíčková nabízí i určitou online konzultaci, kdy ji rodič posílá videozáznam na základě něhož zhodnotí, je-li potřeba něco opravit. Určité je takových odborníků více. Zkuste se podívat po dětském ergoterapeutovi ve vašem okolí. Budu vám moc držet palce a klidně mi napište email, budete-li potřebovat nějakou pomoc. Hezký den. Radka

    2. Dobrý den, dovolím si přidat svoji zkušenost, nám malá taky pusu neotvírá, ale zafungovalo dávat jí lžičku s nabraným soustem do ručičky, to ji zajímá a krmí se sama (jídlo je všude, ale něco sní a je spokojená :)) jinak taky svlékáme, bryndák je úsměvný… Držím palce!

    3. Moje dcera (6 m.) z počátku příkrmů lžičkou neměla problém, po několika dnech jí ale najednou začalo zajímat všechno, jen ne máma se lžičkou. Od té doby si jí beru na klín do klubíčka (ještě nesedí), a lžičkou vždy naberu, nabídnu jí malé a ona si jí vezme a krmí se sama. Potom, co lžičku buď z pusinky vytáhne nebo jí upustí, naberu další sousto a zase trpělivě čekám, až si jí sama vezme.
      Takto se krmení osvědčilo nám. Občas se ale stane, že sní třeba jen jednu, dvě lžičky a se zbytkem si jen pohraje 🤷🏼‍♀️

      A jo, taky buď vysvlíkám, nebo používám bryndák s rukávkama, ale i přes to má pak body zaprasený 😅 Takže hned po jídle celou umýt (občas to má fakt všude) a převléct. Ale z oblečení nám zatím s předpírkou pustilo vše.

  2. Děkuji moc za článek a práci, kterou jste si s ním dala. Konečně mám argumenty pro rodinu na jednom místě. Odkazy na další články jsou jen třešnička na dortu.
    Tolikrát mi informace od Vás pomohly, že jsem vděčná z celého srdce.

    1. Mockrát děkuji, Michaelo! Dala jsem si s tím opravdu docela dost práce, takže jsem moc ráda, že se článek líbil 🙂 Velké díky!

  3. Na článek jsem se těšila dlouhou dobu. Moc za něj děkuji, je skvělý. 😊 Občas se některé věci rodině vysvětlují těžko a zde jste shrnula vše potřebné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Newsletter
Nic ti už neuteče